Cílem laktátového testu je stanovení individuálního aerobního a anaerobního prahu, výkonnosti sportovce, posouzení stavu oxidativní složky, laktátové tolerance a dynamiky výkonnosti.

aerobní práh – úroveň prvního vzestupu hladiny laktátu v krvi při fyzické zátěži, kdy již organismus nezvládá oxidativní cestou zpracovat vzniklý pyruvát z glukozy

anaerobní práh – je to taková úroveň zátěže, kdy organismu dlouhodobě udržuje rovnováhu mezi produkcí a eliminací laktátu na dané úrovni

laktát – látka vznikající při anaerobní glykolýze(štěpení glukozy bez přístupu kyslíku) z pyruvátu

laktátová křivka – je vyjádřením závislosti množství produkovaného laktátu na srdeční frekvenci nebo výkonu či rychlosti pohybu

Vyšetření provádíme na běžeckém či cyklistickém trenažéru.
Jako test se osvědčil princip schodovitého zvyšování zatížení. Po počátečním zahřátí organismu intenzity nepřevyšující aerobní práh následuje vlastní test. Jednotlivá délka zatížení je u ergometru vždy stejná a to 4 minuty a to na každém stupni.
První stupeň je 70-150 Wattů v závislosti na trénovanosti, další zvýšení zátěže představují 20-50 Wattů. Výpovědní hodnota testů se zvyšuje s počtem stupňů, osvědčilo se použití 5-6 stupňů až do maxima. Netrénovaní dosahují maxima cca 200 W, dobře trénovaní hobby cyklisti cca 350 W a profesionálové kolem 500 W. Používá se taky vztah mezi maximálním výkonem a tělesnou hmotností – W/kg. U špičkových jezdců je kolem 7 W/kg, hobby cyklisti dosahují 4,5-5 W/kg tělesné hmotnosti. Důležitý je optimální posed na kole. Při nesprávném posedu se výkon snižuje až o 10%.
Na běžeckém trenažéru volíme 4 stupně zátěže, jejichž časová délka vychází z druhu sportovního odvětví (cca 4 – 8min).
Testujeme na cykloergometru Schiller 500 a běžeckém trenažéru Tunturi 90.